Jiří Zápotocký: Cítím na hřišti volnost a sebevědomí

Jedenadvacetiletý Jiří Zápotocký je v nominaci na UEFA Futsal EURO, které začne tento týden. Vítěz ankety o nejlepšího hráče roku 2025 do 21 let tak dosáhl na další významný bod své kariéry, kterou vede společně se svým dvojčetem Jaroslavem. Jak vidí současnou sezonu 1. Futsal ligy a zatím bezchybnou jízdu Plzně?

Jaké pocity jste měl na pódiu, když jste přebíral cenu pro nejlepšího hráče do 21 let?

Byla to pro mě vlastně trochu úleva. Minulý rok se mi skvěle vydařil i s bráchou jsme se na tom shodli, že jsem přednost dostal oprávněně. Za ty čtyři roky jsem se na to na všech galavečerech, kam jsem bratra doprovázel, mohl připravit. Vždy jsme se trochu pošťuchovali, kdo z nás tam půjde. Užil jsem si to, bylo to bez stresu.

Největším zážitkem je stále branka za reprezentaci ve vaší domovské hale? Vracíte se k tomu okamžiku někdy?

Skoro každý den se na to podívám nebo si na to vzpomenu. (úsměv) Byla to taková tečka za tím vším, čím jsme s bráchou v kariéře prošli. Bylo to poděkování rodičům a všem, kdo nás v naší kariéře podporují. Jsem rád, že jsem to mohl oslavit s bráchou, viděli to rodiče i moji bývalí trenéři. Viděl to i můj děda, který na tom není moc dobře. Jsem rád, že u toho byl.

Je to i taková vzpruha třeba při namáhavém tréninku, že se vám ta dřina už v takhle mladém věku vrací?

Když začínala letní příprava a viděl jsem, že reprezentace bude v Ústí, tak jsem si dal za cíl se do nominace dostat. Je pravda, že když už trochu nemůžu při tréninku, tak si na dědu a ten gól vzpomenu. Chytím pak trochu ten druhý dech.

Vypadá to, že jste si už s bratrem v Plzni zvykli. Působíte při zápasech sebevědoměji. Je to jen můj dojem, nebo to cítíte taky tak?

Je to tak. My jsme přišli do Plzně z Ústí, kde jsme měli minutáž i devadesát procent hrací doby. Najednou to bylo v Interobalu třeba jenom třetina zápasu, protože tam jsou samozřejmě jiní, zkušenější hráči. Museli jsme nabrat zkušenosti, bylo to psychicky náročné a obtížné. Vím, že jsme z toho byli oba nesví. Teď jsme se už trochu vyhráli, dostali jsme se do toho. Cítím na hřišti volnost a sebevědomí. Za to jsem rád.

První trofej už v této sezoně máte, Interobal vyhrál Pohár SFČR. Jak vidíte Plzeň v této sezoně, když v ní nepůsobí zahraniční hráči?

Je to trochu jiné, myslím si, že je to trochu víc pospolu i v kabině, nechci říct, že by to tam dřív nefungovalo, ale teď jsme tam prostě jedna velká skupina. Pohár byla nádherná tečka na konci roku, zatím jsme neprohráli ani jedno utkání v lize. Věřím, že to už v základní části dotáhneme a půjdeme si v v play off pro double. Minulé finále jsem se při takové klukovině zranil a doteď si to vyčítám, že jsem nemohl hrát. Doufám, že letos už u toho budu.

Může být vítězství v základní části nakonec důležitým faktorem?

Může, když už pak v dlouhé sérii dochází síly, tak jsou domácí fanoušci velkou oporou. Když vyhrajeme základní část, bude to určitě naše velká výhoda.

Autor: Ondřej Zlámal

Autor fotografie: Jan Tauber, Michal Pavlík